"Dostalo se to do bodu, kdy jsme si řekli: je na čase udělat jejich pořádkům přítrž. Je na čase, abychom se sjednotili jako gang. Radikální gang, co neuhne a bude mít za doktrínu radikální antifašismus"

- Julien Terzics (1968-2024)

Paříž, 80. léta. Bílý Francouz ze střední třídy si dost možná povšimne part kluků v bomberech s vyholenými hlavami potloukajících se na některých náměstích, možná si přečte titulek o rasistickém násilí v novinách. Pod fasádou normality to ale vře. Takřka bezezbytku zfašizovaní skinheads se zhlédli nejen v Hitlerovi, ale i pouličním násilí. Příslušníkům menšin i subkultur hrozí každodenní brutální napadení.

Spousta lidí toho už má dost. Party kámošů se dávají dohromady, aby náckům čelily jejich vlastní medicínou, ale organizovaně a s jasnou antifašistickou politikou. Mezi nimi byl i Julien Terzics: tehdy mladík, později celoživotní antifašista, tajemník anarchosyndikalistického svazu CNT a bubeník známé kapely Brigada Flores Magon.

Julien začátkem července podlehl zákeřné nemoci. O to více chceme připomenout, jak pařížští lovci nazi skinů svého času nejen militantní nácky vypráskali z ulic, ale také pomohli znovuobjevit antirasistické kořeny skinheadské kultury a alespoň částečně ji vyrvali náckům.

Příběh plný násilí, především však odhodlání a kámošství nám odvypráví proslulý snímek Antifa: Chasseurs de skins (65 minut, francouzsky s anglickými titulky), a to 11. srpna: měsíc od Julienova pohřbu. Projekci doplní i osobní vzpomínka na Juliena nejen jako militanta, ale hlavně jako kamaráda a člověka.